Letci RAF z Rokycanska
proti nacismu 1939 – 1945
Za okupace českých zemí nacistickým Německem sehráli v zahraničním protinacistickém odboji mimořádnou roli čs. letci, kteří působili za války v britském Královském letectvu. Ti patřili k prvním bojujícím příslušníkům čs. zahraničního vojska.
Hrdinové z Hrádku
František Pokorný a o dva a půl roku mladší Antonín Škach měli mnoho společného ve válečném osudu. Oba pracovali před válkou v Železárnách v Hrádku u Rokycan. Vojenskou prezenční službu vykonali u letectva. Po zničení ČSR nacistickým Německem se bez váhání rozhodli pro zahraniční odboj. Prchali společně do Polska, poté sloužili jako čs. stíhači RAF v Anglii, kde položili život za svobodu své vlasti. Antonín a František byli kamarády doslova na život a na smrt.
Fotografie (ke konci odkazované stránky)
Antonín Škach
Antonín Škach se narodil 1. prosince 1918 v Kročehlavech v okrese Kladno. Po vychození obecné školy a tříd měšťanky navštěvoval v letech 1933-1936 pokračovací školu, v níž se vyučil elektromechanikem. Dne 9. září 1936 ho přijali do hrádeckých železáren, které se staly již od r. 1924 součástí strojírenského koncernu Škodovy závody v Plzni. V hrádeckých železárnách pracoval též jako zedník a opravář martinských pecí jeho otec.
Mladý František již před nástupem do železáren propadl letectví. Stal se členem Západočeského aeroklubu v Plzni, na jehož letišti na Borech prodělal základní pilotní výcvik. Dne 30. září 1936 nastoupil vojenskou prezenční službu. Nejprve vychodil poddůstojnickou školu v Chebu a v r. 1937 absolvoval pilotní školu v Prostějově.
Po okupaci českých zemí se načas vrátil k rodičům do Hrádku č. 81. Tehdy se smluvil se svým spolupracovníkem, kamarádem a letcem Františkem Pokorným na útěku do zahraničí. Hrádek opustili 17. července 1939; 21. téhož měsíce se vydali vlakem do Moravské Ostravy. V noci z 21. na 22.7. přešli v devítičlenné skupině uprchlíků polské hranice a zamířili do Krakova. Celou tuto dlouhou trasu prošli během dvou dnů pěšky! V Krakově se prezentovali u čs. armády; brzy nato je po přezkoušení přeřadili k polskému letectvu. Od 1. září , kdy nacistická armáda zákeřně přepadla Polsko, se podíleli jako letci polské armády na obranné válce.
Po porážce Polska se oba letci nezávisle na sobě dostali do zajatí Rudou armádou. Františka zajali 22. září a Antonína o týden později. Dne 8. října se znovu setkali v Kamenci Podolském, kde vstoupili do čs. legionu, jemuž velel pplk. Ludvík Svoboda. Z Kamence Podolského se legion přesunul do Vrchovců u Hrusjatiny a odtud do ukrajinského kláštera v Jarolimcích, kde setrvali do 23. března 1940. Pak jejich vojenskou skupinu přeložili do Šepetovky.
Mezitím pplk. Svoboda získal – po naléhání exilového prezidenta Beneše, který argumentoval tím, že čs. jednotky jsou na východní frontě nevyužity – souhlas sovětských politických a vojenských orgánů přesun podstatné části čs. legionu do západní Evropy. Naši zahraniční vojáci se postupně přesunuli dvanácti transporty z části do Francie a z větší části na Blízký východ.
Po zahájení přesunů směřovala cesta A. Škacha a F. Pokorného od 27. března nejprve do Kyjeva a pak do Oranek a Suzdalu, kam dorazili 18. června. Do té doby oba pobyli v sovětském zajetí devět měsíců – převážně za velkého fyzického a psychického strádání. V Suzdalu se jejich cesty přechodně rozešly. Antonín Škach odejel s první skupinou čs. vojáků 7. července ze Suzdalu do Oděsy a odtud za několik dnů na to do Istanbulu. František podstoupil tutéž cestu s jinou skupinou uprchlíků o sedm měsíců později.
Dne 16. července britský vojenský ataše v Istanbulu odeslal Škachovu skupinu do Anglie, kam připlula po náročném tříměsíčním putování 27. října. Příští den – shodou okolností ve výroční den ustavení samostatné ČSR – se Antonín Škach hlásil v Cosfordu do služeb čs. Zahraniční armády. Do RAF ho přijali jako pilota 11. listopadu 1940. Tak se uzavřela první část Škachovy anabáze.
Nyní čekal A. Škacha intenzivní letecký výcvik a školení, které mu umožnily spolehlivě ovládnout britskou leteckou techniku a dohovořit se anglicky. Nejprve podstoupil v době od 6. března do 15. dubna 1941 u No 2 pilotní výcvik, při němž ho povýšili na četaře. Výcvik završil ve dnech 17. června – 28. července u 55. OTU (u operačního výcvikového střediska). Pak ho zařadili k 1. britské peruti, kde poprvé začal operačně létat. Po pěti týdnech přešel k 310. čs. stíhací peruti RAF, u níž sloužil více než dvaadvacet měsíců – od 3. září 1941 do 15. června 1943.
Krátce před nástupem k Třistadesítce četař Antonín Škach uzavřel sňatek se slečnou Isabel Morrisovou. Novomanželům se za nějaký čas narodila dcera Stazie.
Nyní se seznámíme s nejdůležitějšími vzdušnými operacemi, kterých se A. Škach zúčastnil. Dne 12. července 1942 se utkal společně s Karlem Kasalem s piloty německých stíhaček Fw 190. Jednu z nich prokazatelně poškodili. Při dalším střetu nepřátelský flak prostřelil vrtulový list letounu A. Škacha, který se musel urychleně vrátit na základnu. Dne 23.července se Škach zúčastnil bleskového přepadu dvou letišť v Bretani. Při střetu s nepřátelskou stíhačkou Škach střelbou z kulometu a kanonu stíhačku poškodil.
V první polovině roku 1942 se postupně upevňovala protinacistická koalice; měla i své spojence. Představitelé Sovětského svazu, který do té doby nesl hlavní tíhu války, upozornili Spojence, že neplní slib o otevření druhé fronty v západní Evropě, která by odlehčila situaci na Východě. Spojenci měli v r. 1942 připraven plán invaze v Normandii, který se rozhodli uskutečnit 19. srpna 1942 (operace zv. Jubilee). Jejím posláním bylo dobytí a obsazení přímořského města Dieppe a přilehlého pobřeží. Spojenci zorganizovali druhé nejrozsáhlejší střetnutí leteckých sil od ukončení bitvy o Anglii. Při něm byla koordinována spolupráce námořních, leteckých a pozemních jednotek. Na operaci se podíleli příslušníci 310. A 312. perutě; 313. peruť měla pohotovost v záloze.
Od zahájení invaze bylo zřejmé, že velení Wehrmachtu útok očekávalo. Vše nasvědčovalo tomu, že se mu podařilo odhalit záměr Spojenců i datum přepadu. Proto mohlo přichystat zdrcující protiúder. Invaze Spojenců se zhroutila během jednoho dne. Při operaci utrpěly největší ztráty britské a kanadské jednotky.
Od srpna 1942 do května 1943 probíhalo další období bitvy o Atlantik, jíž se zúčastnila Škachova Třistadesítka. Dne 3. května 1943 např. provázela šestici bombardérů. Po necelé hodině napadly britské letecké uskupení německé stíhačky, které zle dotíraly na doprovodné Spitfiry. Nepříteli se bohužel podařilo sestřelit stroj Škachova přítele pilota Karla Körbera, který se zabil při pádu svého letounu na hladinu moře, a poranit Plzeňana Stanislava Peroutku, jemuž se naštěstí podařilo dopravit napadený letoun na základnu.
Po ukončení operačního turnusu létal A. Škach u 3. DF (Delivery Flight), jejíž zkušení piloti přelétávali s letouny z továren či opraven na letiště operačních jednotek. Do aktivní operační činnosti se Škach navrátil v únoru 1944, kdy ho přeřadili k 312. stíhací peruti. S ní se zúčastnil v rámci čs. Wingu úspěšné invaze v severní Francii.
Spojencům se tentokrát podařilo nejrůznějšími desinformacemi a klamnými invazními operacemi utajit dobu a místo invaze, která patří k nejrozsáhlejším a také nejúspěšnějším operacím druhé světové války. Předznamenala definitivní konec nadvlády nacistického Německa nad evropským kontinentem.
Škachův spitfire se podílel za invaze na jednom s četných úspěšných střetů čs. Wingu; 8. června 1944 vypálil ve střemhlavém letu první dávku ze všech zbraní a při druhé salvě zpozoroval, že nepřátelský letoun provázel při jeho snaze o únik do mraků hustý černý dým.
Dne 11. července 1944 se Škach navrátil k 310. peruti. S ní se zúčastnil poslední své velké operace 3. září 1944. Tehdy 675 bombardérů a stíhaček uskutečnilo v rámci operace zvané Ramrod 1258 soustředěný útok proti šesti nepřátelským letištím nočních stíhačů Luftwaffe v severním Holandsku; 310. a 312. peruti připadl úkol doprovodit stovku bombardérů Halifax, útočících na letiště Soesterberg. Při této operaci se Škachův Spitfire dostal do husté oblačnosti. O jeho vzletu podává očitý svědek tuto informaci: „Ještě před setkáním s bombardovacím svazem upozornil Warrant Officer Antonín Škach v průběhu rádiového ticha zamáváním křídly svého Spitfiru, že má poruchu a vrací se zpět na letiště. Velitel roje F/Lt S. Peroutka vzal tuto skutečnost na vědomí a naposledy spatřil Škachův stroj, když se odpoutával od formace mateřské 310. squadrony. Škachův Supermarine Spitfire v 16.40 hodin vylétl z dešťových mraků a v plné rychlosti narazil do země nedaleko Braintree v hrabství Essex.“. (Letectví a kosmonautika 6/92, s. 349, ZH: Němý svědek)
Pilot Antonín Škach dosáhl za rozsáhlou operační činnost 7. března 1944 hodnosti štábního rotmistra a 23. července téhož roku britské hodnosti P/O (Pilot Officer) a získal dva Čs. Válečné kříže a dvě medaile Za chrabrost.
Dne 6. června 1945 sdělil div. gen. K. Janoušek Škachovu otci smutnou zvěst o úmrtí jeho statečného syna. V nekrologu uvádí, že „Antonín Škach byl po celou dobu války vynikajícím příslušníkem čs. zahraničního stíhacího letectva“; 3. září 1944 havaroval při návratu z operačního letu nad Holandskem.
Antonín Škach nalezl poslední odpočinek na hřbitově Cheadle v hrabství Cheshire. Jeho jméno je vzpomenuto na památníku letců v Runnymede, na pomníku padlých letců z řad RAF v Plzni na nám. Míru a na památníku obětí války a nacismu v hrádeckých železárnách. Příkazem ministra obrany ČSFR byl v roce 1991 jmenován plukovníkem letectva in memoriam.